Báseň: Platonická láska

26. ledna 2017 v 19:00 | Jeny
Platonická láska

Každý den,
každou minutu,
sním já sen,
pro svou naivitu.

Přišla jsem nevinně,
smutně jenom vzhlédla,
a v jedné vteřině,
se vlna citu zvedla.

Můj pohled a ten jeho,
střetli se už tolikrát,
ani pár týdnů neuběhlo,
a mně v hlavě začal hrát.

Smutná a smutná pořád jsem,
ty temné oči vidím všude,
přemýšlím jen s úžasem,
on platonickou láskou bude...

Jednou k němu přijdu,
a své srdce na ruce,
snad odvahu najdu,
ach, zakázané ovoce.

Jeny
 

Báseň: Autoškola

3. dubna 2013 v 21:21 | Jeny
Šipka sem, šipka tam,
autem já tu jezdívám.
Dávej pozor na značky,
projeď všechny zatáčky,
a dej si taky pozor,
ať není nikdo na s*ačky.

Šipka sem, šipka tam,
autoškolu dodělávám,
přesto pozor stále dávám,
na auta i na chodce,
na kanály, na blbce.
Je už toho na mě moc,
volám k Bohu o pomoc.

Šipka sem, šipka tam,
závěrečky skoro mám,
teď jen nastartuj ten krám,
dej si v klídku jedničku,
odbrzdi si trošičku,
vklidu šlápni na spojku,
pomalu si zařaď dvojku.

Šipka sem, šipka tam,
já vůbec nikam nechvátám.
Třicítkou jedu při kraji,
tak aby se mě nebáli,
že nabourám jim autíčko,
jsem "ženská za volantem", zlatíčko...

Báseň: Ten můj ráj

7. ledna 2013 v 21:19 | Jeny
Ten můj ráj

Byl jeden kraj
tam žil můj děd
byl to však ráj
jen pohledět.

K snídani byl chleba s máslem,
potom šlo se krmit zvěř,
všichni se pustili do práce rázem,
to byl ráj! To mi věř.

Tam jezdila jsem na víkendy,
života užívala jsem si víc,
škoda, že to utíkalo tehdy,
byl to ráj a víc nic.

Odpoledne, šlo se hájem,
rozprávělo se o žití,
procházka to byla rájem,
i Eva tiše závidí.

Dnes už ten ráj však není,
hlavu těžkou teď já mám,
jak bylo krásné dětské snění,
teď můj děda je už sám.

Občas za ním chodívám,
avšak prázdná schránka dlí tam jen,
na krásné časy vzpomínám,
jak stýskám si tam - nad hrobem.


Jeny
 


Vánoce v Indii

24. prosince 2012 v 8:41 | Jeny
Název článku se vám může zdát paradoxní. Vánoce v Indii? Proboha, copak tam se slaví Vánoce? Ale ano, i tam se slaví. Jelikož Indové nejsou křesťané - celých 98% Indů jsou hinduisté, takže se tam Vánoce slaví jen málo, ale přeci jen. Necelé 2% Indů tvoří křesťané - díky britské kolonizaci. Takže veškeré Vánoční zvyky a tradice mají převzaté právě od angličanů.

A jak jejich Vánoce probíhají? Jsou slaveny s obrovským zápalem. Začíná období vánočních festivalů, obchody a bazary jsou nazdobené a lákají k výhodné koupi. Též se zde zpívají koledy a rozdávají se dárky. V průběhu Vánoc také probíhají různé večírky a párty.

Tyto popsané slavnosti probíhají pouze ve státě Goa - tedy ve státě, kde žijí převážně křesťané.

Co se však týče výzdoby domů v období adventu, není to nic moc. V jejich oknech můžeme nalézt obyčejné papírové hvězdy - toť vše. Ale v posledních pár dnech před Štědrým dnem se všichni mohou zblázniz s vyzdobováním - figuríny Santa Clausů, řetězy, betlémy, atp.

A jaké barvy jsou v indických Vánocích nejvíce zastoupeny? Jednoznačně červená, růžová a klasická zlatá.

Dalším paradoxem může být i to, že Vánoce si každý z nás spojuje se sněhem a zimou, ale v Indii si při Vánocích užívají třicítky a sluníčko. :)

Na indických Vánocích je přeci jen něco zvláštního, něco orientálního, co by každý z nás určitě rád zažil. Ale věřte mi, že po těch všech oslavách a festivalech by se vám stýskalo po klasických českých Vánocích. :)

foto: www.alvarez.cz
Vaše Jeny

3x historka: náhoda je blbec

5. listopadu 2012 v 17:59 | Jeny
Dnes trochu vyprávění, aneb co všechno se mi stalo na toto téma.

Skončila hodina společenských věd - můj nejneoblíbenější předmět. A aby také ne, když to do nás učitelka hustí hlava nehlava. Všechno musíme umět nazpaměť tak, jak to máme v sešitě a nic nesmíme říkat svými slovy, protože to se jí prostě nelíbí. No tak jsem si nějak takhle po té hodině zanadávala, povídala jsem holkám, jak mně ty společenky štvou a že nechápu, proč mi učitelka z toho testu dala 4 a že ty společenky fakt nesnášim! Když jsem byla uprostřed svého vášnivého nadávání, holky na mně začaly zvláštně koukat a strkali do mně. A já: "Co jeeee? Copak se mnou nesouhlasíte?", pak se koukám, že obě naznačují očima jakoby za nás. No jasně, hádejte, kdo mi to celou dobu funěl na záda? Naše učitelka společenek. A usmívala se stejně podle, jako vždy.

Další příhoda má kupodivu také souvislost se společenkama, tentokrát ale trochu jinak. Ze společenek mi vycházelo 2-3, což na týhle zatraceně těžký škole docela jde. Ale řekla jsem si, že se ty společenky pořádně naučím, protože jsem věděla, že jsem jediná, kdo ještě nebyl. Předminule říkala, že zkouší po Pythagorovce - minule je opravdu zkoušela a řekla, že příště bude zkoušet to samé. Tak jsem se vše opravdu moc dobře našrotila (učila jsem se dvě hodiny! tak ještě abych dostala něco horšího než 1). Hádejte, co se stalo. Na tu látku, co jsem tak perfektně uměla, vyzkoušela pět různých lidí. Mně vytáhla jako šestou - na tu další látku, o které jsem neměla ani tucha. Něco jsem jí tam kecla, takže známka ze zkoušení: čtyři mínus. Co k tomu dodat.

Třetí povídka už nebude ve spojení se společenkama, i když bych o tom mohla psát hotový román, ale tentokrát se podíváme na jednoho velmi nešťastného prváka, který toho se mnou zažil opravdu hodně. :D Když jsem chodila do třeťáku (na gymplu), stala se mi taková příhoda: šla jsem svojí šatnou a bavila se s kámoškou, když v tom jsem nějak ztratila rovnováhu a padala jsem jakoby nastranu, ke skříňkám. Říkala jsem si, že je to dobrý, že mně skříňky zastaví. Což bych měla pravdu, kdyby se zrovna mezi mnou a skříňkou neobjebil takový droboučký prvák, kterého jsem doslova "přimáčkla" na skříňku. Je mu to nejspíš vadilo, ale pro mně to byl příjemný dopad do měka. :D Nejhorší bylo, že jsem ho pak celý den pořád potkávala ve škole na chodbách. Připadala jsem si jako totální blbec. :)
Vaše Jeny

Kam dál